Další z řady důležitých otázek, na které jsme hledali odpověď. Bohužel zlaté ani žádné podobně hodnotné rezervy nemáme k dispozici a ani žádného bohatého příbuzného těsně nad hrobem, jehož závěť bychom mohli zmanipulovat, a tak nám nezbyla jiná možnost, než si vypůjčit. Ale kde a za kolik?

Vzhledem k objemu financí, které na realizaci projektu budou potřeba, existují dvě možnosti – úvěr ze stavebního spoření a hypotéka. Jelikož nám již dobíhalo jedno stavební spoření, nejprve jsme zkoumali možnosti tam. Naše spořitelna nám ale schůdnou možnost nenabídla. Abychom si mohli půjčit požadovanou částku, museli bychom nejprve uložit několik set tisíc, které ale nemáme k dispozici. Rozhodli jsme se stavební spoření vypovědět a uhradit z peněz tam naspořených část nákladů na projekt. Vytrhli jsme si tím trn z paty.

Jako následující krok jsme si udělali takový vlastní malý průzkum na Internetu. Ten by měl přeci být bezedným zdrojem jakýchkoliv informací. Alespoň jsme si to mysleli. Ale ne všechny peněžní ústavy dávají k dispozici všechna data potřebná ke zjištění ceny vypůjčených peněz. Na druhou stranu jsme našli několik hypotečních kalkulaček a i dvě kalkulačky pro vymodelování splátek úvěru ze stavebního spoření. Všechny takto vytvořené modely jsou samozřejmě pouze informativní a už vůbec nezaručí, že banka peníze skutečně půjčí. Banky a spořitelny lákají klienty na osobní jednání, což je asi jediný zdroj opravdu relevantních informací, ale v první fázi, kdy jsme chtěli prozkoumat co nejvíce možností, by nám fyzické obíhání institucí zabralo příliš mnoho času.

Po zkušenosti se spořitelnou jsme se orientovali na hypotéky. Zkusili jsme několik hypotečních kalkulaček a zjistili, jak moc budeme muset platit za to, že nemáme vlastní prostředky. Spočetli jsme si, kolik bychom měli vlastně celkem bankám vracet při různém trvání hypotéky, a přešel nás smích. Úvěr na déle než 20 let je tak strašně nevýhodný, že poměr půjčené a vrácené částky může směle konkurovat lichvě. Na druhou stranu, pokud bychom zkrátili úvěr na 20 let, byly by splátky tak vysoké, že bychom si je prostě nemohli dovolit. Takže jsme se vrátili zpět ke stavebním spořitelnám.

Úvěr ze stavebního spoření má tu výhodu, že úrok zůstává zachován ve stejné výši po celou dobu splácení. Úrok u hypotečního úvěru má naproti tomu buď variabilní úrok, závislý na úrokové míře stanovené ČNB, nebo fixní úrok pouze na určitou omezenou dobu, obvykle 1 až 5 let. Po uplynutí této doby banka stanoví úrok znovu. Stabilní úrok je jako hlavní výhoda u úvěru ze spořitelny ale vyvážen pro nás neakceptovatelnou nevýhodou – poskytuje se na maximální dobu 20 nebo 22 let, což v případě naší sumy znamená příliš velké měsíční splátky. Museli jsme se tedy znovu vrátit k hypotéce.

Nakonec jsme zvolili mBank, kvůli její politice v oblasti poplatků. Povinnost platit až třicet tisíc korun za vyřízení žádosti nám totiž přijde od našich peněžních ústavů jako sprosté. Zrovna tak poplatky za mimořádný vklad a jemu podobné. Oproti tomu mBank má většinu poplatků v nulové výši, což nám bylo sympatické. Tamní bankéř nám navíc poradil, že pro nás má řešení v podobě nízkých splátek a kratší doby splácení. Hypotéka se uzavře na maximálně možný počet let, čímž se minimalizuje měsíční splátka a dobu splácení si můžeme ukracovat mimořádnými splátkami (bez poplatku) podle našich možností. Tuhle volbu jsme shledali jako dobrý kompromis a šli do toho.

Pro vyřízení úvěru bylo nejprve třeba nechat zpracovat odhad hodnoty nemovitosti. Jedno z kritérií, které se při schválení posuzuje, je totiž procento, jež tvoří vypůjčená částka vzhledem k hodnotě zajištění, tedy našeho domu. Vzhledem k rozsáhlosti přestavby jsme byli nuceni zaplatit odhady dva, jeden na současnou hodnotu a druhý na hodnotu budoucí, po rekonstrukci. Částka naštěstí vyšla tak vysoká, že jsme se dobře “vešli” do kolonky s úvěrem ve výši maximálně 50% hodnoty nemovitosti (samozřejmě té budoucí). Ještěže tak, v dnešní době banky úvěry jiného poměru nerady uzavírají. Pak přišla na řadu potvrzení příjmů, jejichž získání naštěstí není nijak problematické. Na problém jsme ale s potvrzením narazili v bance. Na mém potvrzení byla údajně příliš nízká základní mzda – čistá za poslední tři měsíce a průměrná čistá za 12 měsíců zpět byla v pořádku, ale jelikož mám velkou část platu variabilní (stálé výše, ale variabilní svým charakterem), základní mzda je nižší. Jako další doložení příjmů tedy bankéř požadoval mé výplatní pásky za rok zpět. Navíc po nás chtěli za tři měsíce výpisy z bankovního účtu, abychom dokázali, že nám ty peníze opravdu na účet chodí. To obojí jsme vyhodnotili jako nepřijatelné zasahování do soukromí. Proč by banka měla vědět, od kdy do kdy jsem měla dovolenou, jaké mám složky platu a kdy a jak jsem byla nemocná? Na co také banka potřebuje vidět naše příchozí a odchozí platby? Vůbec se nám to nelíbilo, museli jsme se rozhodnout jinak.

Naštěstí banka měla i tak alternativu. Do určité hodnoty úvěru není u mBank třeba dokládat příjmy. Maximální částka, kterou je možno si tímto způsobem vypůjčit, je sice menší, než kolik my opravdu potřebujeme, ale jen asi o několik set tisíc. Možná bychom mohli něco z projektu škrtnout. Nic jiného nám kromě zrušení celé akce nezbývalo, a tak jsme si s bankou plácli. Do několika dnů nám bankéř volal o schválení hypotéky a za další týden jsme již podepisovali úvěrovou smlouvu. Teď už jen zjistit, kde můžeme ušetřit.

Po poradě s TDI jsme se v důsledku této bankovní příhody rozhodli vyměnit dřevěná eurookna za plastová se dřevěným dekorem a seškrtat některé vymoženosti v elektroinstalaci (videotelefon apod.). Hlavní položka, která nám umožní dostavět, ale budou bohužel venkovní omítky a zateplení. Budeme se muset bez nich několik let obejít. Co se dá dělat, hlavně že můžeme konečně začít.