Dříve nebo později se prostě rozhodnete usadit. Ze známosti se stane vážná známost a pokud všechno funguje a nemáte výhrady k zaběhnutým pořádkům, jednoho dne se oblečete do úchvatných bílých šatů. Některé z nás si tak splní svůj holčičí sen a pak je čas začít pracovat na vyplnění dalšího snu v pořadí. Teď ale nemluvím o předávání genetických informací následujícím generacím, mateřský pud lze přesvědčivě umlčet tím, že si pořídíte domácího mazlíčka (v našem případě spíš mazla). Než totiž začnete přemýšlet o rozšiřování rodiny, ideálně si nejprve vybudujete kvalitní zázemí, postavíte si hnízdo. A my jsme začali pěkně od podlahy.

Patříme k těm šťastným mladým párům, které měly od začátku kde bydlet, možná proto jsme se do toho našeho budování nakonec pustili. Když totiž nejdříve musíte horko těžko shánět ušmudlanou garsonku nebo si založíte společnou domácnost pod rodičovskou střechou, lížete si asi nějakou dobu rány a jste rádi, že máte ve dvou kde hlavu složit. A pak přijde třetí do party a vy buď platíte nehorázný nájem, nebo si blahopřejete, že máte babičku a dědečka tak blízko. Takže bytovou otázku dále neřešíte, protože máte jiné starosti nebo se vám vlastně ani nechce. My se ale spolu postupně sestěhovali už po několika měsících do zachovalé nemovitosti na kraji Prahy. Provedli jsme pár nejnutnějších vnitřních úprav a to nám vydrželo asi na osm let. Teď máme roupy. Možná spíš já, třeba to má vážně něco společného s tím hnízděním.

O tom vám tu chceme povídat. Jak budujeme naše společné zázemí, jak si stavíme to hnízdo a co přitom musíme řešit. Co cítíme a co všechno musíme zařídit. Jak se s tím vypořádáváme. Mysleli jsme si, že by vás to mohlo zajímat, inspirovat nebo pobavit. Že byste se z našich zkušeností mohli třeba trochu poučit.

Předpokládám, že pokud jste došli ve čtení až sem a nejste ještě nejste zcela znechuceni, bude vás také zajímat něco málo o nás. Jinými slovy, jste-li znechuceni alespoň zčásti, je čas přejít na jinou stránku s nějakým interesantnějším obsahem. A neříkejte, že jsem vás nevarovala. Co byste chtěli vědět? Tak za prvé, milionáři bohužel nejsme, jednou z našich hlavních starostí bude splašit dostatek finančních prostředků na realizaci našich budovatelských tužeb. Vezmu-li to dále popořádku, jsme spolu už přes osm let, z toho jen něco přes dva roky jako manželé. Na rodinu ještě nedošlo, na mazlení máme pejska. Našemu výmarskému ohaři jsou tři roky a i když s tím asi hodně lidí nemusí souhlasit, chrápe s námi v posteli. Oba pracujeme v IT a to je také asi příčinou našeho nezdolného optimismu ohledně schopnosti splácení hypotečního úvěru. Žijeme ve dvougeneračním rodinném domku na jihovýchodě Prahy společně s mojí matkou. Teď si nechte úšklebky, mám z několika nezávislých zdrojů potvrzeno, že ženská polovina mých rodičů je zcela bezkonfliktní a lze s ní skvěle vyjít. Ale už je to venku, co nadělám, můj drahý může po pravdě říci, že bydlí s tchyní.

V domku, o který tu jde, žiju od narození. Pozemek o velikosti téměř 900 čtverečních metrů se nachází téměř na okraji obce. Zastavěná plocha je asi 90 m2 a dvě samostatné bytové jednotky jsou každá na jednom nadzemním podlaží. Dům je z poloviny podsklepený a pod střechou je malá půda. Společně s manželem obýváme první patro, kde je 2,25+1, v přízemí je klasické 2+1. Pokud pátráte po tom, co že znamená to 0,25 – jde vlastně o takovou komoru s oknem, kdysi v ní byl dětský minipokojíček a dnes malá domácí pracovna.

Možná si teď klepete na čelo a myslíte si cosi o nenasytnosti a o tom, že někteří lidé nevědí, co by ještě mohli chtít. Nicméně fakt je ten, že dva se do našeho bytu vejdeme velmi pohodlně, i se psem. Čtyřčlenná rodina by se sem podle mého názoru nevešla, ne s takovým množstvím všeho toho veledůležitého vybavení a osobních věcí. To už ale moc předbíhám a všechno bych vám prozradila v jednom jediném příspěvku. Myslím, že jako úvod a pro vaši základní představu o situaci už to dnes stačí.

Abychom to řádně uzavřeli, jsme nyní ve fázi, kdy se několik dní rozplýváme nad prvními návrhy projektu. Něco z našeho příběhu už ale máme za sebou. Nejprve jsme museli vyřešit několik zásadních otázek a o tom budu psát zase příště.