Po dokončení hrubé stavby přišla na řadu střecha. Současná krytina, jíž byl fialový eternit, měla být nahrazena betonovou taškou. Těšili jsme se jako malí, protože střechou budeme opticky zase o velký skok blíže k vytoužené finální podobě domu.

Když už píši o střeše, musím se zmínit také o jejích obyvatelích, nebyli jsme totiž v domě zdaleka sami. Myši asi trápí čas od času každý starší dům, ty se ale odstěhovaly samy. Kdo nám pár vrásek na čele udělal, byli sršni. Věděli jsme o nich už z dřívější doby, vždycky v létě nám večer chodili bušit do zavřených oken, občas vlétli za světlem i do místnosti, a na podzim jsme obvykle několik prokřehlých jedinců našli popadaných kolem jednoho ze štítů, kde měli svůj vlastní vchod. Ještě před výměnou střechy jsme se začali zajímat o vystěhování půdních obyvatel. Zedníci se nejdříve kasali, že je vyhodí sami, ale když viděli impozantní rozměry jejich sídla, raději si to rozmysleli. Bylo načase zavolat specialisty. Dozvěděli jsme se, že místní hasiči na odchyt hmyzu nemají žádné vybavení a ti profesionální zase k rodinným domům nevyjíždějí, ale angažují se jen v případech, kdy se roj usadí na veřejném místě a ohrožuje kolemjdoucí. Takže jsme se vrhli na Internet a vyhledávání dezinsektorů. Po několika pokusech jsme natrefili na někoho, kdo měl čas a zájem protahovat se na půdě pod trámy a poslat ty potvory na věčnost. Stálo to něco kolem patnácti stokorun, ale ty jsme rádi oželeli. Pohled na vybydlené hnízdo byl zajímavý, posuďte sami na přiloženém obrázku.

Ale zpět k rekonstrukci střechy. Jak se díky drobným obtížím s hrubou stavbou pomaloučku odkládal termín směrem ke konci září, rostly naše obavy o přízeň počasí. Začátek října může být samozřejmě krásným babím létem, ale zrovna tak může od rána do večera pršet a od večera do rána zrovna tak. Nicméně zahájení prací na střeše nebylo v našich rukách. Termín se několikrát posunul, což nám samozřejmě na náladě nepřidalo. Ačkoliv byli tesaři a nový krov ještě téměř v nedohlednu (alespoň z našeho pohledu), v polovině září se začalo s likvidací střechy původní. To už jsme za sebou měli naše první stěhování, ale o tom více v jiném příspěvku.

Ono se řekne likvidace, zní to jednoduše, někdo přiveze a zase odveze několik kontejnerů a hotovo. Ovšem v případě eternitu jsou nutné speciální postupy, jeho ekologická likvidace má kvůli azbestovým vláknům svá pravidla. Dozor nám od začátku stavby kladl na srdce, abychom v době shazování střechy nebyli doma a abychom řekli také sousedům, aby měli možnost rovněž před azbestem prchnout. Pokud nevíte proč, zkuste do internetového vyhledávače zadat heslo „eternit“. Bohužel jsme se ho asi nakonec trochu nadýchali, suchý eternit byl vesele shazován ze střechy okolo celého domu, ale stalo se, nemá cenu břečet nad rozlitým mlékem.Oproti původní představě rychlého sházení celé střechy probíhala totiž likvidace na etapy.

Střecha byla členitá, poměrně ostrého sklonu, a v patře vytvářela ve dvou obytných pokojích na části stropu zkosení, která by spolu s novým, mírnějším, sklonem nové střechy měla být odstraněna. To obnášelo dozdění rohů stávajícího domu a tím pádem bylo třeba v těch místech části střechy strhnout. A nahradit slušivým oplachtováním. Stejně tak v místě, kde se přístavba napojovala na původní dům, bylo několik řad eternitu odstraněno a nahrazeno plachtou. První déšť nám prozradil, co si příroda o plachtách a jejich účelnosti myslí a my chytali vodu do kýblů. Poprvé ale ještě večer přijel někdo ze stavební firmy a plachty trochu „poladil“, takže zatečení bylo minimální. Jak ale původní střechy ubývalo a plachet naopak přibývalo, obávali jsme se, že si ještě dešťovou vodu budeme moci dostatečně užít. Bohužel se tato doměnka potvrdila, k zásahu firmy už tentokrát za nočního deště nedošlo, ale po tmě by asi stejně nic nevyřešili. Kvůli vybouraným stropům byla tma v patře absolutní, ze střechy teklo pod plachtu a na několika místech opravdu vydatně zatékalo přímo do zdí a stropů přízemí. Za světla pohasínající baterky jsme běhali s lavory a kýbly, chytali největší proudy a plné nádoby vylévali do odpadu. Spolu s vytíráním místnosti, kam teklo nejvíce a z několika směrů a kde také stála naše relativně nová (naštěstí už prázdná) skříň, nám ta zábava vystačila až do půlnoci. Déšť pak už ustával, a tak jsem se zničeně odebrala do postele. Můj drahý pak ještě obětavě asi dvě hodiny vynášel nejvíce exponovanou nádobu, druhý den jsme potom mohli už jenom obhlížet škody. Oddechli jsme si, do přízemí zateklo minimálně, na několika místech byly navlhlé zdi a stropy, ale zařízení a naše osobní věci nijak poškozeny nebyly. Kromě nešťastné skříně ponechané kvůli svým rozměrům vlastnímu osudu. Zdi a stropy bude firma opravovat v rámci plánovaných renovací omítek, takže kromě náročné noci se zas tak moc nestalo. Ale každý den bych to absolvovat nechtěla.

Souběžně s postupnou likvidací původní střechy byl připravován materiál na nový krov. Velká část zahrady byla zarovnaná voňavými trámy a latěmi, postupně ošetřovanými zelenou chemií. Pes prověřoval kupičky hoblin a podnikal adrenalinové výstupy na hromady trámů. S posledním zářiovým dnem jsme se dočkali nástupu tesařů. Práce jim šla pěkně od ruky, příjemné pokoukání, ale zároveň mrazivý pohled, jak se bez jištění procházejí po vaznicích a pozednicích. Krov byl do několika dnů hotový, včetně krycí folie a svrchních latí. Oproti plánu bylo nakonec veškeré dřevo nové, jak v krovu, tak ve všech souvisejících tesařských konstrukcích (podlaha půdy a stropy pod ní). V projektu bylo původně plánováno, že se využije část původních trámů, ale ty nebyly v dobrém stavu. Firma sice pak zamýšlela využít staré trámy alespoň na strop a jeho zaklopení, ale protože byl celý krov z nového, nakonec se s nimi dozor dohodl, že i na ostatní se použije dřevo nakoupené. Pan Stavitel sice nejprve protestoval, co se vším tím původním a již očištěným dřevem, ale ačkoliv jsme se o ně hlásili na zátop v budoucích krbových kamnech, nakonec se téměř po všem dřevu jakoby zaprášilo a bylo fuč. No co, bude nám muset stačit, co jsme zkáceli, a pak si nakoupíme odřezky na pile. Snad alespoň naše prkna někde poslouží, když už s nimi měl někdo tu práci.

Po novém krovu, který bez ztráty květinky i bez tašek vydržel testování dalším deštěm, přišla konečně na řadu krytina. Okukovali jsme jí, hned jak ji začali navážet a skládat kolem domu, barva je dle projektu klasická červená jako u tašek pálených, ačkoliv naše jsou betonové, značky Bramac. Tašky na střeše rychle přibývaly, ze země vypadá takový střešní systém jako velká stavebnice, všechny ty hřebenáče, stoupací plošiny, krajní a zakončovací tašky a speciální tašky pro hromosvod a anténu. Prostě skládačka. Při prvním pohledu na kompletní střechu jsem se musela usmát. Tak konečně.