Už slovo tchýně není (slušně řečeno) hezké. Když si řeknete tchýně, hned se vám vybaví spousta ne zrovna lichotivých přirovnání. Zeť mi někdy říká tchýničko, což je trochu lepší, ale uznejte, že ani to není nic moc. Já jsem náhodou slušná tchýně, odevzdám „vilu“ s pozemkem a neprudim.

Chci trochu zmírnit negativní vodopád slov, jimž on ve svém článku počastoval dům. Takhle to vypadá, že bydlíme v pastoušce, jednou nohou ve sklepě (kam jsme se dostali propadlou podlahou), v náruči držíme rozpadlý komín a na hlavu nám teče děravou střechou. To víte, chlapec se přistěhoval z cihlového nájemního domu, kde vše opraví majitel (a když jste dřív správně okolkovali žádost, mohli jste dostat i nový sporák a kuchyň). To ve vlastním domě musíte vše zafinancovat sami a když se zrovna neválíte v penězích, tak to pořád odkládáte a odkládáte...

Ono je pořád něco potřeba – nový kotel, nová podlaha, pak přivezli 50 metráků uhlí, které bylo potřeba nejen zaplatit, ale i složit do sklepa. Pěkně lopatu do chlupatých, kolečko a už jsme drandili. Dům je krásná věc, když je nový, všechno funguje, vy jste zaměstnáni na správném místě a za správné peníze, mačkáte tlačítka, abyste si zatopili nebo se ochladili a na zahradě pořádáte párty s přáteli, kteří jsou stejně mladí jako vy. Když ale zestárnete vy i dům, oba potřebujete rekonstrukci, na kterou nemáte peníze ani nervy. A v tom se k vám do domu přistěhuje mladý muž, který svýma očima z „paneláku“ vidí schátralost obou. Nemohu říct, že nemá v mnohém pravdu, ale říká to velice tvrdě a zapomíná, že jsem mohla dělat jen takovou rekonstrukci, na kterou jsem měla. Navíc řemeslníka teď dělá každý Ukrajinec a protože jsou levní, firmy si je najímají.

Čas ale pracuje pro mě. Já si počkám na ty úžasné řemeslníky, kteří budou nyní rekonstruovat jejich dům. Jo a už jste někdy měli tchána vynálezce? Jestli ne, tak nemusíte objednávat desítky drahých kontejnerů na vyklízení domu. To já jo.